VOLBEAT - God Of Angels Trust
Nikdy som sa nedokázal preniesť cez farbu hlasu...

SURVIVOR - Vital Signs
Kapelu Survivor sleduji až od Jamisonova nástupu,...

VOLBEAT - God Of Angels Trust
Ku Volbeat ma doviedli až rakúski kolegovia pred...

VOLBEAT - God Of Angels Trust
Ešte doplním hodnotenie 6/10

VOLBEAT - God Of Angels Trust
Ono sa niekedy hovorilo, že Volbeat budú po...

RUNNING WILD - The Rivalry
Toto bolo moje prvé CD Running Wild, ktoré som si...

RUNNING WILD - Victory
Taktiež ma prekvapilo vyššie hodnotenie, než...

RUNNING WILD - Victory
Materiál je výborný, ale zabil to tím automatem a...

RUNNING WILD - Victory
Popravdě mě tohle album už vůbec nebaví. Zatím...

RUNNING WILD - Victory
No úplne objektívne sa Running Wild stali sračkou...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Odchod Ozzyho Osbournea jako symbol pádu rockového Olympu

Zemřel Ozzy Osbourne. Tahle holá věta se prohnala mediálním světem rychlostí blesku a bylo to jako kdyby se svět na chvilku zastavil. Ozzy Osbourne, ikona nejen rockové hudby, ale i sympaticky starosvětského postoje, kultury a společnosti obecně, tu najednou není a přišla prázdnota, kterou nikdo jiný nedokáže nahradit. Nový Ozzy není a nebude. Není na to doba, není na to nastavená společnost, ani její hodnoty, které už nevytváří nadgenerační hvězdy, jež nejsou určeny jen k jednomu použití. Ozzy byl skutečný a fakt, že Black Sabbath kdysi nevytvořil žádný manažer a nebyli součástí byznysplánu, jim dodal odzbrojující uvěřitelnost. Dnes ji chápou všichni a fakt, že velké Ozzyho finále sledovalo skoro šest milionů lidí, svědčí o mnohém.

Jeho smrt klade ještě jeden vykřičník, možná o dost smutnější. Když odešel před deseti lety Lemmy, bylo to podobné a mluvilo se o odchodu staré gardy poctivých harcovníků, otců zakladatelů hard rockového a heavy metalového stylu. Nyní můžeme s definitivní platností mluvit o odchodu celé generace. Pravda, řada muzikantů ještě zbývá, jenže fakt, že dávným legendám ze šedesátých a sedmdesátých let je skoro osmdesát, leckdy i přes, je všeříkající. Takový ale svět je. Tak, jak kdysi odešli všichni mistři vážné hudby, jejichž odkaz přetrvává dodnes, míří na věčnost i generace těch, kteří kdysi udělali rockovou revoluci a dali světu hudbu, která pobláznila desítky milionů posluchačů. Ozzyho skon je pro toto odcházení smutným symbolem.

Jan Skala, 24. 7. 2025

LORD OF THE LOST - Blood And Glitter


Lord Of The Lost se svou novou deskou překvapili už jen tím, jak nečekaně ji vydali. Den před Silvestrem, když většina lidí řešila, kolik koupit veky na chlebíčky, němečtí gotici pustili do světa osmou řadovku „Blood And Glitter“. Tento krok nebyl špatný, kapela se s deskou umístila na prvním místě albové hitparády ve své domovině. Lord Of The Lost rádi provokují, stejně jako rádi experimentují se svou hudební formou. Některé desky jsou více klasicky „gotické“, jiné metalovější a tvrdší. ..více

[recenze]

[13.02.2023]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


CREEDENCE CLEARWATER REVIVAL - Pendulum


Jestliže první čtyři desky (zejména „Green River“) představovaly pro Creedence Clearwater Revival velký úspěch, nebylo to nic v porovnání s tím, čeho kapela dosáhla s pátým albem „Cosmo`s Factory“. Deska se zakousla do prvního místa americké hitparády a podobně husarský kousek se povedl i na dalších místech světa. Ve Velké Británii, Austrálii, Německu či Kanadě se kapele vedlo obdobně a proto nebylo pochyb, že vstup do sedmdesátých let se Johnovi Fogertymu a jeho partě povedl na výbornou. ..více

[recenze]

[13.02.2023]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]


Andy CURRAN (CONEY HATCH) - Nová deska? Nikdy neříkej nikdy!


Je to už čtyřicet let, co kanadská hardrocková formace Coney Hatch natočil svůj debut, který se v jejich domovině stal naprostou klasikou. I přes řadu let, kdy tato parta neexistovala, jsou Coney Hatch aktivní a my jsme je zastihli uprostřed výročních oslav debutu. O něm jsme si povídali se zpěvákem, basistou a zakládajícím členem Andym Curranem. Prošli jsme celou kariéru kapely, která vždy nebyla úplně jednoduchá a obsahovala nejeden zvrat, který by člověk nečekal. Coney Hatch ještě zdaleka nedoběhli do svého cíle, ..více

[rozhovory]

[12.02.2023]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]


Thrashmetalové novinky roku 2023 - část I. - kapely: KASCK, ELECTRICKEEL a TEMPASHOT


Zdá se, že indické partě Amorphia vyrostla na tamní scéně vážná konkurence. Trio mladých hudebníků vystupujících pod názvem Kasck totiž na debutovém EP "Deal with the Devil" předvádí zatraceně libozvučný old-school thrash. Není to bez ztráty kytičky - čtveřice skladeb až příliš zavání opisováním od jiných interpretů a nejedna pasáž zabrnká na paměťové centrum s neodbytnou urgentností. Jenže tihle Indové mají za ušima, a když už se nechávají inspirovat, činí tak způsobem chytrým a nápaditým..více

[recenze]

[12.02.2023]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: /10]


RAVENLIGHT - Immemorial


Severoirská kapela Ravenlight je v promo materiálech označena jako parta, která je jedním z nejvíce vzrušujících a jedinečných spolků, které se v posledních letech objevily na tamní metalové scéně. Přiznávám, že nemám úplně přehled o žánrových zástupcích severoirské scény, ale pokud propagační fráze nelže, nebude to zrovna terno být v této části Velké Británie příznivcem domácího symfonického power metalu. Druhé album belfastské čtveřice „Immemorial“ ve svém základu sice nabídne určitou primární chytlavost, ..více

[recenze]

[11.02.2023]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5/10]


TEN - Something Wicked This Way Comes


Jestliže britskou kapelu Ten nemůžeme nazvat klasiky hard rocku, tak inventářem stylu už bezpochyby ano, protože tuhle partu sice minula doba největší slávy stylu, ale už fungují více než čtvrt století a za tu dobu vydali šestnáct desek, což je číslo docela úctyhodné. Jejich alba sice nikdy neměla to štěstí, že by se stala vrcholovými díly stylu a zpěvák Gary Hughes nikdy nebyl výjimečným vokalistou (spíše dělníkem hardrockového frontmanství), ale v jejich diskografii dá objevit pár kousků, které by mohly patřit do žánrové pokladnice. ..více

[recenze]

[11.02.2023]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


AUTUMN`S CHILD - Starflower


Švédský zpěvák a kytarista Mikael Erlandsson seká alba jako Baťa cvičky. Je tomu dvacet let, co vstoupil na scénu v rámci kapely Last Autumn`s Dream, aby v následujících šestnácti letech vyprodukoval šestnáct alb, která splňovala kritéria soudobého AOR, ale nikdy z něho hvězdu neudělala. Ani účast tří čtvrtin slavnějších Europe (basisty Jona Levéna, klávesisty Mica Michaeliho a bubeníka Iana Hauglanda) kapele v začátcích kariéry příliš nepomohla, a i když se Last Autumn`s Dream tváří stále jako funkční kapela,..více

[recenze]

[10.02.2023]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


SILVER BULLET - Shadowland


Finskou formaci Silver Bullet založil zpěvák Nils Nordling (ex-Dreamtale), který už v sestavě není, a kytarista Hannes Horma (ex-Turisas), jenž v současnosti funguje jako kapelník. Sedm let starý debut "Screamworks" vycházel z hororových příběhů, které pak seveřané prezentovali (v údajně velkolepém stylu) na koncertním turné. Druhé album "Mooncult" 2019 se zaměřilo na čarodějnictví, a aktuální fošna "Shadowland" si nechává otevřený prostor pro nejrůznější lyrická témata...více

[recenze]

[10.02.2023]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]


SODOM - Get What You Deserve


Šestá řadovka Sodom měla ukázat, jak si povede Tom Angelripper bez svého letitého souputníka, bicmena Witchhuntera, který musel kapelu opustit kvůli problémům s alkoholem. Dokáže německý frontman obstát jako jediný původní člen a zároveň hlavní skladatel? K jakým končinám nasměruje svoji kapelu? Bude to thrash, „Motörhead punk“, death nebo něco úplně jiného? Všechny tyto otázky zodpovědělo album „Get What You Deserve“, které pod štítem labelu Steamhammer vyšlo 10. ledna roku 1994. ..více

[recenze]

[09.02.2023]

[Petr Štěpnička]

[8 komentářů ]

[hodnocení: 5/10]


DOKKEN - Tooth And Nail


I když v Německu byli díky spolupráci s Wagenerem a Donovým krátkým námluvám se Scorpions Dokken za hvězdy a ve Velké Británii je časopis Kerrang! propagoval jako nově vycházející senzaci, s tvrdou realitou byla kapela konfrontována v Americe. Povedla se jí podepsat smlouva s kolosem Elektra, který hledal nové Mötley Crüe po grandiózním úspěchu alba „Shout At The Devil“, ale prodeje debutového alba „Breaking The Chains“ zůstaly těžce za očekáváním. Bylo to v době, kdy Quiet Riot a Mötley Crüe ..více

[recenze]

[09.02.2023]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 9/10]


ISSA - Lights Of Japan


U sedmého alba norské zpěvačky Issy Oversveen s názvem „Lights Of Japan“ přinese největší vzrušení čtení promo materiálů, které tradičně mluví o jednom z absolutně nejlepších alb talentované a báječné zpěvačky, dalším klenotu v koruně norské královny melodického roku, královně mohutných vokálů, krásných melodiích… Realita je o něco přízemnější. Znáte-li předchozí Issynu tvorbu, nová kolekce vás ani v nejmenším nemůže překvapit...více

[recenze]

[08.02.2023]

[Savapip]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 6,5/10]


MÅNESKIN - Rush!


To, že někdo vyhraje Eurovizi, ještě není záruka toho, že tvoří kvalitní hudbu. Tato pochybná soutěž je dnes spíše přehlídka exotů, stále pátrajících po tom, jakého vlastně jsou pohlaví a více než muzikantům slouží k představování liberálně politických vizí. Ale což, je i nějaká historie, v níž se několik známých umělců ze soutěže vylouplo, tak proč by tomu tak nemohlo být i nyní. Z těch, kteří se na této akci představili, v posledních letech nejvýrazněji zabodovala italští Måneskin. Kapela tvrdí, že hraje glam/hard rock ..více

[recenze]

[08.02.2023]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 4/10]


THE PRIVATEER - Kingdom of Exiles


Pirátský metal bude v Německu navždy spojován s kapelou Running Wild. Jenže tahle parta má své nejlepší roky dávno za sebou, a tak se otevírá prostor pro další "jednooké" interprety. Formace The Privateer patří mezi ty, které chtějí danou možnost využít beze zbytku. Ke cti spolku je ovšem nutné napsat, že neparazituje na tvorbě Rolfa Kasparka (jako např. jistý Švéd Cederick Forsberg), ani nechce zprivatizovat aktuální trendy nastolené britskými Alestorm...více

[recenze]

[07.02.2023]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 7/10]


RIVERSIDE - ID.Entity


Situace u polské progresivní jistoty Riverside se zklidnila a kapela už přestála sedm let starý šok, kdy na plicní embolii zemřel kytarista Piotr Grudziński. Pod tíhou události chvíli na to zkomponovala album „Wasteland“, nebývale těžké a chmurné dílo, v němž byla až bytostně cítit absence Grudzińského kytary. Proto byla deska odlišná od předchozí diskografie, ovšem co do podmanivosti a atmosféry neměla konkurenci. Byla ve svém ranku ojedinělá a nedalo se moc očekávat, že by na ni Riverside ..více

[recenze]

[07.02.2023]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]


RUINTHRONE - The Unconscious Mind of Arda


Kdyby italští power progresivci Ruinthrone přišli se svým druhým albem „The Unconscious Mind of Arda“ aspoň o půl roku dřív, mohli je příznivci starších desek Blind Guardian docela hlasitě velebit. A že na to italská šestice měla pěkně dlouho dobu. Svůj parádní debut „Urban Ubris“ představila už v roce 2013, a nebýt minutu a půl dlouhé výpůjčky od skladatele Howarda Sterna, kterou pod názvem „The Rings Of Power“ zveřejnila v loňském roce, asi by si na ni vzpomněli už jen příznivci se sloní pamětí...více

[recenze]

[06.02.2023]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


CREEDENCE CLEARWATER REVIVAL - Cosmo`s Factory


Skrze sled neblahých a tragických událostí podzimu roku 1969, spojených s érou hippies, se proměnila celá hudební scéna. To, co bylo spjaté s květinovou revolucí, acidovými dýchánky a naprosto nezodpovědným, sebevražedným životním stylem, už nebylo moderní a mladí posluchači poznávali, že celé liberální hippie hnutí byl jen krátký přelud, který je odvedl od každodenních problémů, ale s běžným životem vůbec nesouvisel. Hvězdy této éry připomínaly trosky, které se chystaly buď za mříže nebo pod drn..více

[recenze]

[06.02.2023]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 10/10]


Russell GILBROOK (URIAH HEEP) - Rozhodně nejsme tribute band!


Bubeník Russell Gilbrook nezažil s Uriah Heep chvíle jejich největší slávy, přestože s hudbou začínal prakticky v době, kdy vycházelo debutové album „…Very `Eavy …Very `Umble“. Do kapely se dostal před patnácti lety, kdy do důchodu odešel bubeník klasické sestavy (ne však zakládající člen) Lee Kerslake. Dnes je Gilbrook nedílnou součástí Uriah Heep s proto může mluvit za současné kroky kapely a říct pár slov k vydávané desce „Chaos & Colour“, s kterou britská legenda reaguje na covidovou pandemii, ..více

[rozhovory]

[05.02.2023]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]


Listování : << < 97 / 661 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2025     RSS - články

stránka byla načtena za 0.08284 sekund.